I can fly....sometimes

Komentáře

1 P.Bloody P.Bloody | Web | 16. září 2009 v 20:15 | Reagovat

Ahoj, ahoj...
absolutně nijak jsi mě neotravovala, jsem ráda, že ses ozvala, jsem ráda, že bylo líp a... budu ráda, když zase bude, vždyť víš:)
Zaujalo mě, cos napsala o tom soudtředění. Opravdu myslíš, že by tě počátky česky psané literatury a Life in Great Britain vytáhly ze smutku, ze stesku po někom, po něčem, co bylo a vyprchává to (podle článku...)? Ne, Lili, tak to nefunguje.. Nemysli, že už se necítím osamělá, když mě obklopují témata a maturitní otázky ze všech stran. Kdepak! A co hůř.. moje spolužačka, moc dobrá kamarádka, má teď podobný problém, ale řekla bych, e ještě o něco smutnější. Její přítel ji podvedl.. a ona není schopna myslet na nic jiného. Ekonomika, právo, literatura.. vše jde mimo ni. Osobní život a emoce neovládne povinnost. Já se jen rozhodla, že pro svůj sen udělám všechno - vzdala jsem se 80% volného času,vztah neplánuji ani v nejzašší situaci, i kdybych si měla srdce vyrvat z těla, studium žurnalistiky na Univerzitě Karlově je pro mě priorita a nic a nikoho už nesmím stavět před ni. Nic, co tě trápí nebo ti schází nelze ,,vymést" učením. Není ani možné to ,,zastrčit" pod něco důležitějšího. Protože pro toho, kdo miluje, nebude nikdy studium to první. Člověk si musí vše urovnat a pak zkusit začít od nuly - já jsem zatím jen na začátku a snažím se k té nule dohrabat, abych začala znova. Pomáhá mi k tomu se dvakrát nebo jednou týdně projít kolem Fakulty sociálních věd UK.. nikdy jsem nic tolik nechtěla. Je to otázka cti, sebežádosti a.. vytrvalosti. To vše musím získat apak možná budu u té kulaťoučké nuly a začnu znova, bez starých emocí, jen s novým snem.. Nevím, jestli to vyznělo jako poučování nebo rada.. nebo jako hloupé filozofické tlachy, ale mělo to být to druhé:)

Doufám, že se brzy vše srovná a zase bude líp.. neříkala jsi ty sama;že musíme prožít bolest, abychom pak silněji prožívali štěstí, řeba jen krapet...?

Hodně štěstí..:) P. Bloody

2 P.Bloody P.Bloody | Web | 17. září 2009 v 21:26 | Reagovat

Je to asi zapeklitá náhoda.. nebo je to v dnešní době normální.. moje zlatá Terezka je ve stejném srabu jako ty.. Vídám ji téměř denně a není jí co závidět. Vidět se s dotyčným jednou týdně, protože jinak musí být s (nebudu to rozvádět), aby nebylo ,,halooo". A teď nastává ta situace, kdy se musí rozhodnout. Obě moje již zmíněné kamarádky tvrdí: ,,Nenechám si srát na hlavu!" - to už z nich nemluví zamilovanost, to je hrdost! A díky hrdosti je člověk schopen vylízat se i z nejhorších situací.. podívej na mě, před rokem jsem byla naprosto nadšená, že se ke mně vrátil můj ex,.. ale nakonec to bylo ještě horší, než tehdy, když jsem mu naletěla poprvé. A dnes? Všechno vidím jinak, dokážu se mu podívat do oči a říct:,,Je mě pro tebe škoda!" ano, trvalo to rok, první měsíce byly víc než strašný, ale teď jsem hrdá! Dokázala jsem to.
Pokud se On nerozhodne tak, jak bych od něj alespoň já očekávala (v tvém i Terčině případě), vyflákla bych se na to. Kdo jsi, abys čekala, aby ses ubíjela nejistotou a steskem pro někoho, kdo není ochoten si Tě dostatečně cenit? Jsi kruci osobnost, osobnost a především osobnost!! Pokud máš chápat ty jeho . ať chápe i on tebe! Mističky vah by měly být na stejné úrovni.. tak by to mělo bý ve všech mezilidských vztazích.. a i když připouštím, že tomu tak vždycky není, neznamená to, že se s tím hodlám smířit. Lidé nesmí plýtvat emocemi, energií a časem na něčem, co není vyvážené z obou stran - kolik přijímám, tolik dávám.
Možná, že je moje hrdost a ctižádost důvodem, proč jsem sama.. možná, ale na druhou stranu - hrabu se k té zapeklité nulce!
Obětuj ještě trochu času.. ale neplýtvej jím.. věř, ale neutop se ve své víře..

Měj se, jak nejlépe jest možné
a zatím ahoj:)
P.Bloody

3 P.Bloody P.Bloody | Web | 19. září 2009 v 21:17 | Reagovat

Poslyš, na jednu stranu tě i docela chápu. Představa ztráty, počáteční prázdnota, smutek.. vidím to kolem sebe a zažila jsem to i já sama. Byla jsem mladičká žába, čerstvých 16let.. a vyhrabala jsem se z toho až tsně před dosažením 18tin. Kruté poznání, že mě jen využíval a dělal si ze mě ,,dobrej den", pro mě bylo strašný, nemohla jsem jíst, spát, existovat, smát se.. ale dnes jsem mu vděčná. Za tu lekci, za to, že mě vytáhl z iluze, že láska je věčná, že lidé se mohou pro druhého změnit. To je nesmysl, víš.. takže co radím já? Buď hrdá, tvrdá k němu, ale i sama k sobě. Vím, že si ho vážíš, ceníš si ho možná víc než sebe - a to je, Lili, chyba.. zní to hnusně a cynicky. Ale jak zní ty naivní řeči o poutech lásky a o tom, jak je druhý víc než náš vlastní život? Tyto povídačky nechme scénaristům romantických filmů,seriálů a telenovel (které ze srdce nesnáším) nebo textařům a básníkům. Pro nás je důležitá realita. Pokud je dotyčný ve vztahu, nechceš přece hrát druhé housle? Ultimáta osobně nesnáším, ale v dnešním světě jsou to běžná opatření.. a ty nejsi zrovna záviděníhodné situaci, kdy by sis mohla samou idylkou pískat.. Musí se rozhodnout a ne si s tebou hrát! Říkám - važ si hlavně sama sebe a sama se rozhodni, jak to chceš nadále řešit.. ale nenech se sebou vláčet, obviňovat se z posedlosti a nechat se kárat za city, co to ksakru je? Nezasloužíš si lepší jednání...?

Tak přeju krásný zbytek víkendu a.. pevné nervy
P. Bloody

4 Jitka Jitka | Web | 23. června 2015 v 17:28 | Reagovat

Znáte kosmetiku Oriflame? Na stránkách www.orif24.cz se můžete zaregistrovat zdarma a navíc získáte dárky a vzorky vůní k objednávce. Já sama jsem této super Oriflame akce využila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.